Poiana Micului - Bukovina

- v úpravě

 

Fakta* 

 

  • Oblast Bukoviny patřila mezi vůbec první obydlené oblasti Evropy.
  • Za vlády moldavských knížat se Bukovina jmenovala "Tara de Sus".
  • Bukovina se rozprostírá od východních Karpat až po řeku Dnester, relativně blízko ukrajinského Gagarina (do roku 1968 se jmenovalo Gžatsk, nyní ruské město), kde byla nalezena pravěká Venuše - bohyně kultu ženy. 
  • Území Bukoviny získali Habsburkové v roce 1774 (31. 8.).
    • Všichni obyvatelé Bukoviny museli 12. října 1777 složit císaři Rakouska-Uherska Františku Josefovi slib věrnosti.
    • V letech 1780-1790, kdy došlo ke "zmapování" oblasti, bylo zjištěno, že na území o rozloze 10 445 km2 žilo pouze 80 000 obyvatel, převážně Rusínů a Rumunů. Proto se roku 1785 začalo s osídlováním, i východní Bukoviny. Významnou roli zde hrál maršíl Andrej Hadik (1710-1790), který byl jediným vysokým hodnostářem na vídeňském dvoře, který měl slovenský původ.
  • V roce 1793 dal německý podnikatel Kreigshaber postavit v blízkosti města Černivec sklářskou huť na výrobu skla. A potřeboval zaměstnance, proto vyslal své náborčí do oblasti severního Slovenska, kde získal Goraly.
  • Gorali odešli roku 1803, přicházeli z "Turčianskej stolice" z oblasti Kysúc a Oravy. Bylo to 20 rodin, 100 lidí.

 

 

  • Poiana Micului je německy známa jako Buchenhain.
  • Vesnice byla založená roku 1842. 
  • Obec dvakrát lehla popelem.
    • Poprvé obec spálili vojáci rakousko-uherské monarchie na závěr prohrané první světové války v roce 1917.
    • Podruhé spálili obec vojáci Velkoněmecké říše 30. dubna 1944 za přítomnosti vojáků rumunské armády.

 

 

 

*Některé informace ve faktech pochází i z knihy Retrospektíva Slovákov od Jozefa Juraška.

 

 

Německým odchozivším z Poiany, kteří odešli do Ameriky jsou věnovány stránky

  www.bukovinasociety.org/

 

 

Rodová jména:

Jurášek

Markulák

 

 

 

2015 - letecký záběr na Poianu Micului zde https://www.facebook.com/uniuneapolonezilor.dinromania/videos/482519668572791/?pnref=story

 

 

 

Zdroj historických fotografií Poiany Micului a informací - Komunita Poiana Micului, Facebook

 

Poiana Micului

Poiana Micului před požárem v obci, 1940

 

Poiana Micului před vypálením

Po prvním vypálení zůstal kostel stát, ale němci se druhý den vrátili a vypálili i ten.

 

Poiana Micului

Květen 1944 po vypálení

 

87 rodin (419 osob) bylo vysídleno na sever k známým a příbuzným v Tereblence.

 

Existuje mnoho verzí o důvodu těchto opatření, ale díky rumunským armádním důstojníkům byli obyvatelé zachráněni před osudem, který jim připravila německá armáda.

 

Část obyvatel Poiany se v lednu roku 1945 vrátila do vesnice a začala stavět chýše, aby přežila krutou zimu. Mnozí zemřeli na tyfus, nachlazení a další nemoci. Zejména děti.

 

Vzhledem k této těžké situaci se část obyvatel vrátila do Polska.

  • V listopadu roku 1946 odešlo 77 lidí.
  • Dne 2. 3. 1947 odešlo 155 lidí.
  • Dne 26. 6. 1947 odešlo 127 lidí.
  • Ve čtvrtém, posledním, transportu odešlo 63 lidí.
  • V dubnu 1947 odešlo do Československa 68 rodin.

 

Přes tyto odchody život v Poianě Micului pokračoval.

 

Zdroj informací: Komunita Poiana Micului, Facebook

 

 

 

 

 

 

 

Obrázek kostela v Poianě Micului pochází z webu:

www.poianamicului.ro

 

 

 

  


Zobrazit místo Poiana Micului - Bukovina, Rumunsko na větší mapě


Rumunskými reemigranty (a to nejenom těmi "našemi" z Poiana Micului) se na svých stránkách zabývá také Radek Ocelák.

 

Od roku 2015 nabízí zájemcům službu v oblasti rodinné historie - hledání předků, tvorba rodokmenu atd.

 

Radek Ocelák, M.Sc. - Reemigranti

Jungmannova 7, 795 01 Rýmařov

IČ: 04526481

e-mail:

radioc@seznam.cz

 

webová stránka

reemigranti.ocelak.cz 

 

 

Obsah stránek

rodokmeny, ceník:

  • po otcovské linii - podle generací
  • strom předků - podle generací
  • doplňkové služby

z historie:

  • Slováci v Rumunsku
  • Průběh reemigrace
  • Život po reemigraci
  • Kulturní asimilace v českém prostředí
  • Osobnosti
  • Použitá literatura

a další