Bohové a bohyně Starého Orientu

Zdroj: Mytologie - bohové, hrdinové, mýty

Kolektiv autorů

Vydalo nakladatelství Slovart, s.r.o., 2007

Opravdu velice úžasná kniha, doplněná vyčerpávajícími popisy, krásnými fotografiemi, a která nevynechala snad žádnou oblast světa.

Doporučuji.

Starý Orient

- je nejenom geografické označení, ale i název historického období

Geograficky - zhruba dnešní Blízký východ od Středozemního moře k Iránské vysočině a od Kavkazu k Arabské poušti a Perskému zálivu.

Časově - kultury doby bronzové a železné, z nichž jsou již zachovány písemné záznamy.

První písemné prameny v sumerském klínovém písmu lze datovat do období kolem roku 2600 př.n.l. Po nich následují semitská písma.

Smrt Alexandra Velikého v roce 323 př. Kristem znamená zároveň konec starého Orientu.

Sumerská mytologie

- Sumerové obývali jižní část záplavového území tvořeného Eufratem a Tigridem v dnešním Iráku.

Počátky sumerské civilizace sahají do 4. tisíciletí př.n.l. kdy vznikala první města s monumentálními stavbami z nepálených cihel.

Úspěšný sumerský stát vznikal z vlády Třetí dynastie z Upu ( 2 113 - 2004 př.n.l.)

V 18. století př.n.l. pak založily semitské skupiny (Amorejci) nové město Babylón.

Sumerština jako mluvený jazyk zanikla, ale jako literární jazyk se ještě více než 1 000 let používala k náboženským účelům.

Nammu - bohyně, matka Enki, bohyně vod a stvoření

Enki - bůh, syn Nammu a boha Ana (boha nebes). Žil v podzemí v pravodstvu Apsa, zdroji plodnosti a života. Jeho sexuální žádostivost a slabost pro pivo byly zároveň příčinou nesnadných životních podmínek na zemi. Nebyl to válečný bůh.

Ninmah - bohyně

Ana - bůh nebes, otec bohů

Ninchursag - bohyně

Ereškigal - bohyně, Inannina sestra, královna podsvětí

Nanna - bůh měsíce, otec dcer Inanny a Ereškigal

Dumuzi - král, manžel Inanny, bůh stepní krajiny a pastevců, Dumuzi a jeho sestra Geštianna střídavě trávili půl roku v podsvětí a na zemi - trest za Dumuziho nevěru

Inanna - Tato bohyně byla vzhledem ke svému složitému mytologickému charakteru patrně výsledkem synkretismu. Místní sumerské božstvo z Uruku splynulo s Ištar, bohyní planety Venuše pocházející ze západosemitského kulturního okruhu, kterou zavedla arkadská dynastie ve druhém tisíciletí př.n.l.

Ištar byla pokládána za dceru měsíčního boha Nanny (také Anu).

Dvojí povaha planety Venuše se odrážela v androgynní podobě božstva, a tak byla Inanna na jedné straně spojována s vedením války, agresí a touhou po moci, na druhé s narozením a erotickou přitažlivostí.

Královna nebe i země.

Enlil - bůh, stvořitel zvířat a rostlin, vůdce bohů, propůjčoval královskou hodnost. Jako bůh počasí odpovídal za déšť a dobrou úrodu, býval však často náladový a sesílal a zem nemoci a záplavy

Ninlil - byla jeho žena, bohyně, matka jeho dětí (Enlilova)

Enme a Enten (léto a zima) - bratři stvoření Enlilem

Nejdůležitější božstva - Enlil z Nippuru

Enki z Eridu

Inanna z Uruku

Nebeská tělesa byla spojována s

Utu - Slunce

Nanna - Měsíc (bůh)

Inanna - Venuše (bohyně)

Domácnost božstva sestávala z boha, jeho ženy, dětí a sluhů.

Ženská božstva byla božskými matkami a často ochrannými patrony měst, např.:

Baba pro Lagaš

Nammu pro Eridu

Ninchursag pro Kiš

Jiná měla speciální funkce:

Nisaba - ochránkyně písařů

Nanše - bohyně ryb a magie

Ninisina - bohyně léčení

Ninurta - bůh, původně bůh orby a deště se vyvinul v mladistvého boha, jenž se vyznamenal odvahou ve válce

Annunanki - bohové, které stvořil Anu (otec bohů)

Lahar - bohyně dobytka

Ašnan - bohyně obilí

Babylónská mytologie

Počátkem druhého tisíciletí př.n.l. se v jižní Sýrii a v oblasti středního Eufratu usadily kmeny semitských Amorejců.

Pod Chammurapiho vedením založily babylónskou říši s hlavním městem Babylónem ( 18. století př.n.l.)

Ze sumerské říše (společnosti) mnoho převzaly - obchod, obdělávání polí se zavlažovacími systémy, zvyklosti a chrámy.

Babylónský jazyk se svým klínovým písmem byl od poloviny 2 tisíciletí př.n.l. používán v celém regionu.

Babylónští písaři pracovali od Egypta po Anatólii.

Babylón se stal velmocí zejména za Nabuchodonosora II., po rozbití asyrské říše ( 1. tisíciletí př.n.l.)

Babylóňané sice převzali kulturu a náboženské zvyklosti Sumerů a přeložili řadu jejich mýtů, za své náboženské představy však vděčili vlastní minulosti pasteveckého národa.

Významní sumerští bohové jen dostali semitská jména

An - Anu

Enki - Ea

Enlil - Dolil

Inanna - Ištar

Utu - Šamaš

Nanna - Sin

Damkina - bohyně, manželka Ea

Apsu - prapředek bohů, prabůh

Tiamat - bohyně, Apsuova manželka

Annunaki - prabohové

Adapa - jeden ze sedmi mudrců, které stvořil Ea

Nergal - starý semitský bůh, byl pokládán za boha podsvětí. Později byl spojován s planetou Marsem. Žil střídavě na nebi a v podsvětí.

Erra - rovněž starý semitský bůh, byl spojován s plodností země, zejména stepních krajů. Byl uctíván ve městě Kutha jako bůh podsvětí. Bůh chorob a vzpoury.

Ištar - Tato stará semitská bohyně byla pravděpodobně původně spojována s planetou Venuší. V akkadské době ji ztotožňovali se sumerskou Inannou, uchovala si však svůj válečnický charakter. Později, ve 2. tisíciletí př.n.l. povýšila Anova manželka na královnu nebes a byla ztotožňována s jinými astrálními bohy. Její odvahu válečnice a násilnou povahu (bradatá Ištar) vyvažovaly její vlastnosti matky bohů a ztělesnění erotické přitažlivosti. Bděla nad všemi projevy sexuality a mezi osoby zajišťující její kult patřili i transvestité, eunuchové a prostitutky.

Gilgameš - ze dvou třetin bůh, z jedné člověk

Marduk - bůh

Za první Babylónské dynastie vzrost význam Marduka jako státního boha. Byl synem Eovým a stejně jako on měl magické schopnosti. Se slunečním božstvem Šamašem ho spojovaly aspekty spravedlnosti, nesmrtelnosti a soucitu. V mytologii vystupuje jako mladý válečník zabíjející draka (podobný sumerskému Ninurtovi). Marduk byl nejvyšším pánem, zajišťoval vesmírný řád a jednotlivým bohům přiděloval úkoly. Jeho symbolem byla hybridní bytost Mušussu, drak s rohy a lvími prackami.

Asyrská mytologie

Písemné záznamy asyrské mytologie jsou vzácné. Přidržují se však těsně babylónských předloh, neboť vliv babylónské kultury a literatury na asyrskou elitu byl značný. Nejdůležitějším státním bohem byl Aššur, do jehož kompetence spadalo počasí a jenž byl uctíván v těsné vazbě na asyrského krále.

V asyrské verzi stvoření převzal Aššur úlohu Marduka.

Šakan - bůh dobytka, byl nejdůležitějším státním bohem

Ištar - jíž byl zasvěcen chrám v Ninive, vyznačující se bohatou tradicí

Adad - bůh bouře

Ea - božský kouzelník

Nabu - syn babylónského boha Marduka a patron písařů

Chetitská mytologie

Indoevropský národ Chetitů se v 18. století př.n.l. usadil v Anatólii (Turecko) a vybudoval říši s hlavním městem Chattušaš ( 2. pád Chattuše ).

Název Chetité pochází od původního usedlého obyvatelstva země Chatti, jež v době bronzové vytvořilo kvetoucí kulturu. V 15. století př.n.l. kontrolovala říše Chetitů celou Anatólii a horní Mezopotámii a úspěšně zpochybnila dominantní postavení Egypta v Sýrii a Palestině. Přestože ve 13. století př.n.l. byla chetitská říše rozbita, přetrvala chetitská knížectví do prvního tisíciletí př.n.l. Zprvu Chetité používali ke svým záznamům klínové písmo, později hieroglyfy.

Protože byli přejímáni lokální i cizí bohové, především mezopotámští a churritští, zahrnoval oficiální panteon "tisíc bohů Chatti" . Rovněž chetitská mytologie čerpala z mýtů sousedních národů - do chetitštiny byla překládána zejména mytologie churritů.

Telipinu - bůh obilí

Hannahanna - matka bohů

Iškur - nejvyšší státní bůh, bůh počasí (také Taru, jenž měl různá lokální jména)

Kamrušepa - čarodějnice

Ariána - bohyně slunce, nejvyšší státní bůh

Inara - matka bohů